Historie chleba

 

Objev zemědělské tabulky sepsané ke konci III. tisiciletí př. n. l. byl překvapením i pro klínopisce. První příručka se dala očekávat spíše v oboru mediciny než zemědělství. Zemědělství bylo základem sumerského hospodářství a hlavním pramenem jeho bohatství a blahobytu. Zemědělský způsob výroby byl již před III. tisíciletím velmi vyvinutý. Avšak jediná dosud objevená příručka pro zemědělce pochází až z počátku II. tisíciletí př. n. l.

 

Malá hliněná tabulka objevena americkou výpravou v Iráku, umožnila obnovu dokladu starého více než 3500 let, jenž má prvořadý význam v dějinách zemědělství a jeho metod. V roce 1949 - 50 objevila společná výprava Orientálního ústavu Chicagské univerzity a Universitního muzea Pensylvánské university ve staré sumerském sídlišti Nipperu nápis v rozměru 7,5 x 11,5 cm. Tabulka byla při vykopání ve špatném stavu. Když byla znovu vypálena, vyčištěna a ošetřena v laboratoři Univerzitního muzea, stal se skoro celý její text čitelný. Před nippurským nálezem bylo známo již osm jiných hliněných tabulek a fragmentů, popsaných různými úseky této zemědělské příručky, nebylo však možno provést přesnou restituci textu jako celku, dokud nebyl objeven nový text z Nippuru, obsahujících 35 řádek střední části celé skladby,

 

Rekonstruovaný doklad o 108 řádcích obsahuje řadu pokynů, které dává rolník svému synu. Měly je provázet při zemědělských pracích po celý rok, počínaje záplavami polí v květnu a červnu a konče čištěním a převíváním právě sklizené úrody v dubnu a květnu příštího roku. Před objevem z Nippuru byly známy ve starověku dvě podobné zemědělské příručky: proslulá hluboce básnická sbírka Vergiliových Georgik a Hesiodovy Práe a dny. Hesiodovo dílo je daleko starší a bylo patrně napsáno v 8 stol. př. n. l. Naproti tomu právě objevený sumerský hliněný doklad byl napsán patrně okolo r. 170épř. n. l., tedy přibližně o 1000 let dříve než dílo Hesiodovo.

 

Sumerská zemědělská příručka začíná větou.

"Kdysi za dávných časů dal hospodář svému synu tato poučení". Rady, jež potom násladují, týkají se důležitějších úkolů a prací, které rolník musí vykonat, aby si zajistil úspěšnou sklizeň. Poněvadž vyprahlá sumerská půda nezbytně vyžadovala zavodňování, počínaji směrnice radou, jež se vztahuje k zavodňovacím sílům: je třeba dbát, aby voda z nich nevystoupila příliš vysoko do polí; když voda opadne, musí být vlhká půda pečlivě střežena před pošlapáním dobytkem a toulavou zvěří; pole musí být zbaveno plevele i strnisk a ohrazeno plotem.

 

Dále se radilo rolníku, aby se členové rodiny i najatá čeled' předem připravili všechno potřebné nářadí, náčiní, koše a nádoby. Má se postarat, aby měl po ruce i zvláštní dobytče k orání. Než začne orat, má dát půdu zkypřit dvakrát motykou a jednou rýčem. V případě potřeby má užít i kladiva k roztloukání hrud na prach. Radilo se mu, aby postál u svých dělníku a dohlédl, zda se nevyhýbají práci.

 

Orba a setba byly prováděny současně, pomocí secího pluhu, který byl opatřen zařízením, jež umožňovalo, aby se zrní pouštělo z nádoby úzkým trychtýřem až dolů do brázdy. Rolník byl poučen, aby se vyorával osm brázd na pruhu půdy širokém asi šest metrů. Připomínalo se mu, aby dbal o uložení zrna do stejnoměrné hloubky - slovy příručky:

"Dohlédni na člověka, jenž rozsévá zrní, aby je nechal zapadnout vždy na dva prsty hluboko". Kdyby zrní nepadalo patřičně do půdy, musel by vyměnit radlici, "jazyk pluhu". Bylo několik druhu brázd, jak říká pisatel příručky, jenž zejména upozorňuje: "kde jsi vyoral přímé brázdy, vyorej nyní příčné; kde jsi vyoral příčné, vyorej nyní přímé". Po setbě bylo zapotřebí odstranit z brázd hroudy, aby se klíčícímu osení nekladly překážky.

 

"V den, kdy osení pronikne půdou", pokračuje sumerská příručka, má se rolník pomodlit k Ninkilimě, bohyni polních myší a havěti, aby nebylo zničeno klíčící zrní; také má odhánět ptactvo. Když obilí dosti povyrostlo, že naplnilo úzký spodek brázdy, bylo zapotřebíje zavlažit; když pak dostatečně zhoustlo, že pokrývalo pole jako "rohožka dno člunu", pak bylo zapotřebí, aby se vláha opakovala. Potřetí bylo pak nutno zavlažit již "královské zrno".Jestliže rolník zpozoroval, že takto zavlažené obilí červená, znamenalo to, že úroda byla napadena hroznou chorobou samana. Jestliže se obilí vzpamatovalo, bylo třeba je zavlažit počtvrté, čímž se získal výtěžek o desetinu větší.

 

Když nadešel čas žní, rolník nesměl čekat, až se obilí bude lámat svou tíhou, ale měl je žít"v den síly", což znamenálo - v pravou chvíli. Při kosení zralých klasů pracovali tři lidé: sekáč, vázač a třetí osoba, jejíž úkol není jasný.

 

Mlácení, jež následovalo bezprostředně po žních, se provádělo po pět dnů pomocí jakýchsi saní, tahaných pravidelně sem a tam přes navrstvené obilní klasy. Zrní bylo pak "větráno" zvláštním nástrojem taženým dobytčaty. Přitom se ovšem zrní znečistilo stykem se zemí. Proto po příslušné modlitbě se zrní převívalo na věječkách, zasazených na hole, čímž bylo zbaveno nečistoty a prachu.

 

Dokument je uzavřen zjištěním, že pravidla pro rolníky nepocházejí odzemědělců, nýbrž od boha Ninurty, syna a "skutečného hospdáře" hlavního sumerského boha Enlila.

 

Historie začíná v Sumeru S. N. Kramer