Knihy s chléb.tématikou

 

Apokryfy

Karel Čapek   O pěti chlebích

 

..Co proti němu mám? Já vám to povím rovnou, sousede. "Ne že bych měl něco proti jeho učení. To ne. Jednou jsem poslouchal jeho kázání, a já vám řeknu, málem bych se byl taky stal jeho učedníkem."

 

Tehdy jsem se vrátil domů a povídám svému bratrancovi sedlářovi, ty, to bys měl slyšet. "Řeknu ti, je to svým způsobem prorok. Moc krásně mluví, jen co je pravda. zrovna se v člověku srdce obrací. já vám měl tehdy oči plné slz, byl bych nejraději zavřel svůj krám a šel za ním, abych ho už nikdy neztratil z očí. Rozdej všechno, co máš, řekl, a následuj mne. Miluj bližního svého, pomáhej chudým a odpouštěj těm, kdo ti ubližují, a takové věci".

 

"Já jsem obyčejný pekař, ale když jsem ho poslouchal, tak vám byla ve mně taková divná radost a bolest, já nevím, jak bych to řekl. Taková tíha, že bych klekl na zem a plakal, a při tom tak krásně lehko, jako by ze mne všechno padalo, víte, všechna starost i zlost. Tak já tehdy povídám svému bratrancovi, ty troubo, mohl by ses stydět. Mluvíš samé hamižnosti, co je ti kdo dlužen a že máš platit tyhlety desátky a přirážky a úroky. kdybys raději rozdal chudým všechno, co máš, opustil ženu i děti a šel za ním"..... 

 

 

Nahý chleba

Muhammad Šukrí

 

Když se tato autobiografická kniha marockého spisovatele objevila v roce 1981 v pařížských knihkupectvích, sklidila okamžitě obrovský úspěch a byla přeložena do dvanácti jazyků.

 

Příběh malého chlapce, který se s rodinou vydá do Tangeru za vidinou lepšího a důstojnějšího života, ukazuje Maroko poloviny 20. století jako zbídačenou zemi, v níž se dá jen těžko normálně žít. Pro svou otevřenost, především popisů sexuálních scén, byla kniha v Maroku zakázána a mohla vyjít až v roce 2000, po dvaceti letech.

 

Muhammad Šukrí (1935-2003) se narodil v marockém pohoří Ríf. Teprve v jednadvaceti letech začal chodit do školy a naučil se číst a psát. Později publikoval v arabských, amerických a anglických časopisech.

 

 

Chléb náš vezdejší / Mor v Athénách

Jíří Kolář

 

Dvě divadelní hry s absurdní zápletkou.

 

 

Pouštěj svůj chléb po vodě.

Slovník pro Milana Balabána

 

Kolektiv Centrum pro studium demokracie a kultury.(CDK) Většina příspěvků je na starozákonní téma.

 

 

Chlebani

Jana Klimečková

 

Poslední třetina 19 století. Co o ní víme? Co víme o těch, kteří se v té době narodili a vydávali se na životní pout'? Drtivá většina z nich žila na věnkově. Jaký byl jejich každodenní život? Jak si vydělávali na svůj chléb? Čím se bavili, co je rmoutilo, na co se těšili...

 

 

Chlebová Lhota

Dagmar Urbánková

 

V Chlebové Lhotě zrovna nasněžilo... A jak to vypadá v takové pekné vísce? O tom se můžete přesvědčit v kronice Chlebové Lhoty, kterou sepisuje místní kronikář Jan - hlavní vypravěč a střadatel příběhů z této nevšední vesničky. A jak se to stane, že se někdo přistěhuje do Chlebové Lhoty. To je snadné. "Do Chlebové Lhoty nevedou cesty. Lidi sem přivede vítr, voda nebo vykynou přímo tady." - Račte vstoupit!

 

Krajina Chlebové Lhoty je skutěčně celá "postavena" z chleba. V pokojíčcích se děti mohou těšit úžasnými scenografickými  detaily, hledat všechny drobnosti a překvapení, která autorka do interiéru ukryla, ale zároveńˇ se nanásilně naučit, že člověk  potřebuje k životu toho druhého.

 

Nová autorská kniha výtvarnice Dagmar Urbánkové (pro děti vydala knihy Byl jeden dům, Adam a koleno) je nevšední a přitom naprosto srozumitelná knížka, v níž se prolíná  inscenovaná fotografie, komiks a vypravění.

 

Chléb sám tě neživí - modlitby a průpovědi ke stolu

Radomil Hradil

 

 Nejen to co jíme, ale i to jak jíme  je obrazem našeho života. Je čas se zastavit, poděkovat a vychutnat nejen jídlo, ale i život.

 

Německému autorovi Ludwigu Feuerbachovi se připisuje výrok. Možná by se tento humanistický filozof sám divil co napsal. Jíme-li, jak je dnes běžné, nepozorně, jen jakoby mimochodem, mohlo by se nám zdát, že jídlo je jen přísun stavebního materiálu a zdrojů energie pro organismus. A že nejsme vlastně ničím jiným, než jen tou stvební hmotou, již jsme pozřeli. Můžeme, ale jíst jinak. K zásadám zenu prý patří pravidlo. Zní to banálně, ale má to hlubší význam. I při tak prosté činnosti, jako je jídlo, můžeme být celou svou vnitřní pozorností. Můžeme jíst bděle a nemusíme být adepty zenu.

 

A právě zde je těžiště této ojedinělé knihy. přináší soubor průpovědí, vhodných k zahájení stolování a vnitřní přeladění na jiný druh činnosti. Některé průpovědi vychází z modliteb, jiné z anthroposofických textů či písniček, autorů známých i neznámých. Zkuste proto popřemýšlet, zda nezařadit průpověd' před jídlem do svého denního rituálu.

 

Z rukou země vzácný dar,

na slunci nám uzrával,

Slunce, Země - bratři milí-

vděčnost jste v nás probudili.