Chléb vzpomíná na staroegyptský jídelníček

 

Základem každodenní stravy nejširších vrstev obyvatelstva byla od neolitu po celou historickou dobu jídla z obilovin. K jejich přípravě byla podle svědectví reliéfu i modelů třeba obilná zrna nejdříve rozdrtit pomocí kamenných palic na plochých vápencových hmoždířích, což bylo prací mužů. Tuto hrubou směs pak rozmílaly výhradně ženy pomocí kulatého nebo protáhle zaobleného valounu na nízkém kamenném drtiči s prohloubenou horní plochou, u něhož musely klečet. Později jej kladly na šikmo nakloněnou nízkou konstrukci, takže při drcení stály v hlubokém předklonu. K jemnějšímu rozmělnění sloužily vysoké válcovité hmoždíře, kolem nich vidíme stát vzpřímené ženy i muže s dlouhými palicemi v rukou. Rotační mlýny, známé ve východní Anatólii již od 8. stol. př. n. l. se v Egyptě objevily až krátce před počátkem Ptolemaiovské doby.

 

Mouka získaná z drtičů a hmoždířů obsahovala mnoho nečistot, které pocházely z jejich odrolených stěn i z písečného prachu, přestože ji někdy prosívaly síty ze sítin nebo papyru. V poslední době prozkoumal anglický stomatolog F. F. Leek mikroskopicky, radiologicky a petrograficky několik staroegyptských chlebů. Zjistil v nich úlomky křemene, živce, slídy, železitohořečnatých minerálů a další příměsi. Mouka nebyla vymleta ani prosívana pečlivě, protože v chlebech zůstaly četné obilky, dokonce i nerozdrcena zrna v počtu asi pět na jeden cm2.

 

Chléb byl také ve starém Egyptě nejdůležitější potravou chudých stejně jako bohatých. Až do 2. mezidobí jej připravovaly doma hospodyně, na statcích velmožů k tomu určeni sluhové a na velkých stavbách vyčleněni dělníci. Teprve od počátku Nové říše vznikly skutečné pekárny, které produkovaly chleba pro širší okruh zákazníku.

 

Příprava chleba začínala zaděláním těsta, které hnětli oběma rukama na nízké ploché kamenné podložce, před níž bylo třeba klečet nebo se k ní hluboce předklonit. Jindy těsto prošlapávali nohama ve velké zásobnici. Těsto se skládalo z mouky s trochou kvasnic, soli, koření, mléka, někdy i másla a vajec. Prohnětené těsto nechali vykynout. Potom je vložili do kuželovitých forem na pečení chleba nebo uplácali do nejrůznějších tvarů a pekli bez formy.

 

V nejstarších dobách pekli chléb na otevřené ohni nebo v popelu. Později používali jednoduché plotny ze tří svisle postavených kamenů a z jedné vodorovně položené kamenné desky, pod níž rozdělali oheň. Od Staré říše se rozšířili silnostěnné kuželovité keramické formy na chleba, které nejprve vyhřívali na otevřeném ohni, pak jej vymazávali tukem a naplnili těstem, které se v nich dobře a stejnoměrně propeklo díky naakumulovanému teplu.

 

Modely Střední říše již předvádějí vysoké vzhůru se zužující hliněné chlebové pece s topeništěm v dolní části, roštem a klenutou horní části, která se otevírala shora. Na vnitřní stranu vyhřáté klenby se na výstupky sázely kusy nakynutého těsta.

 

Z vyobrazení, nálezů a z textů známe řadu tvarů staroegyptkého chleba. Charakteristickým typem Staré a Střední říše byly vysoké homole bílého chleba zvaného t - hedž, předkládaného s oblibou jako obětina zemřelým, často v podobě narovnaných krajíců. Běžně konzumovaný chléb měl podobu placek, jejichž tvarování a pečení je zacyceno v antefikerově hrobě ve Vesetu (12 dynastie). Tlustší placky měly někdy uvnitř dutinu, kterou bylo možno vyplnit uvařenými boby nebo zeleninou, tenké křehké placky připomínaly oplatky nebo chléb eš - šams současných felahů. Byly známy i velké měkké placky podobající se lívancům, které podnes pečou Núbijci. Nechyběl ani chleba našeho typu okrouhlého bochníku, často s hlubokými trhlinami, způsobenými únikem plynů, které vznikaly při kvašení a pečení. Jiné chleby měly čtverhranný, trojúhelníkový, polokruhovitý, štíhlý podlouhlý (vekovitý) nebo ploše okrouhlý tvar s tlustšími okraji s jamkou, do níž bylo možno vložit jiný druh jídla, např. vajíčko. V Nové říši dělali z chlebového těsta i jakési rohlíky a žemle nebo těsto modelovali do podoby krávy, kozy, ženy i mužského pohlavního údu. Takové chleby byly asi určeny k slavnostním a rituálním účelům.

 

Chleby se také lišily použitou moukou. Za Hérodota (II, 77) byl egyptský chléb nazýván kyllestis a připravoval se z pšenice, špaldy, podle Athenea ho pekli z ječmene. Zlomky chleba z vesnice dělníků v Dér el - Medíně, uložené ve sbírce Náprstkova muzea v Praze, jsou podle mikroskopického vyšetření dr. A. Němečkové, CSc., z lékařské fakulty v Plzni z pšenice. Jednotlivé druhy chleba lze rozdělit i podle jemnosti nebo hrubosti mouky, byly - li přirozeně nakyslé nebo oslzené přídavkem medu či sladkých plodů nebo ochucené různým kořením. A tak se nedivme, že je v textech Staré říše uvedeno 20, v době Nové říše na 40 - 50 různých názvů chleba. Je ovšem velmi nesnadné zjistit, který konkrétně známý druh chleba ten nebo jiný název označoval.

 

Plynulý byl přechod od chleba ke koláčům, které se pekly z těsta oslazeného medem s přídavkem sezamu, anýzu nebo různého ovoce. Strabón se zmiňije o koláči zvaném kakeiš jako léku proti průjmům.

 

Z chlebového těsta vařili Egypt'ané také pivo, které bylo nejobvyklejším nápojem širokých vrstev lidu, na rozdíl od vína, vyhrazeného bohatým. Na vyobrazeních téměř vždy doprovází příprava piva výrobu chleba.

 

(Život starých egypt'anů Evžen Strouhal)